Když se řekne Balkán, většině lidí se vybaví především Řecko. Ostatní země zůstávají poněkud ve stínu a přitom mají dost co nabídnout. Já jsem strávil čtrnáct dní v Makedonii a musím říct, že mě okouzlila.
Obyvatelstvo je většinou přívětivé, jakožto balkánský národ se Makedonci stále usmívají. Nejčastější větou, kterou uslyšíte je "ňemám probléma". A skutečně to tak je. Makedonci jsou při řešení problémů neskutečně kreativní. Uvedu příklad: jeden den jsme se byli podívat do kaňonu Matka, kde byla domluvená projížďka kaňonem na lodích. Když jsme přišli, bylo nám řečeno, že (nejmenovaná česká energetická) společnost, která vlastní přehradu, se rozhodla upustit vodu o tři metry a nikomu to neřekla. Kvůli tomu nebylo možné nastoupit na loď na obvyklém místě, a tak pánové naskákali na lodě a vytvořili provizorní molo o kus dál proti proudu. Zkrátka, ňemá probléma. V zemi je silně zastoupeno křesťanství a islám - některé oblasti jsou vyloženě muslimské. Kromě návštěv mešit jsme však nebyli nuceni jakkoliv se přizpůsobovat. Měnou je zde Makedonský denár. Při placení lze zjistit orientačně částku v korunách vydělením ceny v denárech dvěma.
V hlavním městě Skopje není třeba se dlouho zdržovat, prohlídka toho nejzajímavějšího se dá zvládnout během necelého dne. Celé Skopje se neustále rekonstruuje a to již od roku 1963, kdy jej zasáhlo zemětřesení, které celé město téměř srovnalo se zemí. Nejvýmluvnějším dokladem této události je staré, polozbořené nádraží, na kterém jsou dodnes hodiny ukazující čas zkázy.
Při prohlídkách měst nelze vypíchnout nějaké významné památky, opulentní chrámy či obrovité palácové komplexy tu prostě nejsou. Snad jedině Makedonium - pomník obětem Ilindenského povstání v Kruševu se stal masovým poutním místem, zejména pro Makedonce. Přesto je procházka městy příjemným zážitkem, cestou lze vidět především různé kostelíky či mešity, občas nějaké lázně. V každém větším městě se také vyplatí navštívit trhy, zejména čerstvé ovoce a med tu mají za velmi příjemné ceny. Spíše než památky, má Makedonie krásnou přírodu. Zejména národní park Šar Planina nabízí spoustu vrcholů, na které lze bezpečně vystoupat po dobře značených cestách. Pro větší bezpečnost je možnost pronajmout si tzv. gajdy, tedy horské průvodce. Při chození přírodou je třeba dávat pozor na hady - zejména místní z nich mají obrovský respekt. Mají zde dva druhy, z toho jeden je jedovatý pro všechny a druhý pro lidi do cca. 60 kg.
Ačkoliv Makedonie nemá přístup k moři, mají zde jakousi rivieru a to na březích Ohridského jezera. To leží na jihozápadní hranici s Albánií. Vedle něho leží ještě jezero Prespaské, které je položeno o něco výš a od Ohridského jej dělí vápencové pohoří národního parku Galichica. Prespaská voda protéká tímto pohořím, filtruje se od nečistot a vtéká do Ohridského jezera. Díky tomu je ohridská voda azurově modrá a křišťálově čistá - jako u moře. Celé jezero je proto obehnáno hotely, což ještě umocňuje přímořskou atmosféru.
Nakonec ještě něco k jídlům. Národní jídlo se jmenuje tavče gravče a jsou to vlastně v misce zapečené fazole. Bohužel jsem si je nestihl dát, takže nevím, jak to chutná. V Makedonii milují saláty a umějí je opravdu dobře, proto byste je neměli vynechat. Ale pozor! Makedonci většinou salát považují za předkrm, takže vám jej přinesou první a další jídlo vám nedonesou, dokud salát nesníte. Jako rychlou svačinu si lze koupit burek, což je listové těsto plněné masem, sýrem, tvarohem či bez náplně. Většinou se prodává ve formě jakéhosi "hada", ale lze jej sehnat i jako normální koláč.
Toto je velmi zkrácené vyprávění. Toho, co by se dalo popisovat, je samozřejmě mnohem víc, ale to by pak tento článek nabýval již rozměrů brožury. Makedonie je země, ve které je toho hodně k vidění a to jak z přírodních krás, tak co se týče památek. Účelem tohoto článku ale není poučovat, nýbrž navnadit vás na krásy zastrčené zemičky, které neprávem zůstává trochu stranou zájmu turistů.
