Výchozí město pro kontakt s Novým Zélandem je největší (nikoli hlavní) město Auckland. Při mé návštěvě této nádherné země mě hned po vstoupení do letištních hal zarazil voňavý vzduch a všudypřítomný ptačí zpěv. Přešel jsem to s tím, že je to kýč a šel se poprat s místní biologickou kontrolou dovezených bakterií. Jelikož jsem se zbavil všeho jídla a outdoorové vybavení jsem měl nové, nemusel jsem nechávat nic čistit a pustili mě na půdu království Velké Británie. Venku mě zarazilo to samé, co po opuštění letadla, všude to vonělo a zpívali zde ptáci pro nás Čechy zcela neznámými hlasy. Vyhledal jsem autobus, který mě doveze do centra, kde jsem měl rezervován hotel. Skrze okénko s úžasem sleduji, jak se v ranním rozbřesku objevuje naprosto odlišná bujná vegetace, plná tisíců odstínu zeleně. Rozeznávám sem tam dub či břízu jinak je vše oproti Evropě „nové“. Jak se blížím do města, mění se malé domky v domy a v dáli se rýsují mrakodrapy a nepřehlédnutelná dominanta města 380m vysoká vysílací věž SkyTower.

Vystupuji přímo v centru města, kde ulice ještě zejí prázdnotou, nacházím motel, odkládám věci a vyrážím do města. Pomalu se začínají objevovat první lidé, jedná se většinou o studenty pospíchající do školy. Je tu hodně číňanů, japonců, sem tam maor a pak klasičtí „evropani“. Pozoruji také vlevo jedoucí řidiče aut, kteří zastavují semaforům, které tu podivně hvízdají. Okoukávám jejich počínání, protože od zítřka budu také jedním z nich.

Při shánění podniku, kde bych se naobědval, zjišťuji, že místní lidé jsou vřelí, trpěliví a hrozně hodní a mluví také dosti zkomolenou novozélandskou angličtinou. Kdo se bojí riskovat, může se najíst v nám známých fast-foodech, pro statečnější je zde plno čínských restaurací. Na typickou místní kuchyni jsem v centru Aucklandu nenarazil, zato obchodů se suvenýry je tu spousta. Naštěstí jsou suvenýry velmi vkusné a užitečné, seženete zde vše od místních medů, léčivých mastí a vyřezávaných sošek až po ovčí kožešiny.

Na dominantu celého města - na SkyTower, Vás dopraví výtah s prosklenou podlahou, tedy jen pro odvážlivce. Odměnou vám je výhled na celé město a okolí jako z paluby letadla. Věž má pro návštěvníky dvě patra, ale k zážitku bohatě postačí to nižší. Pro milovníky adrenalinu je tu možnost skočit si řízeným volným pádem z věže dolů. Je to rozhodně rychlejší než jízda výtahem, ale zato tam víc fouká.

Za návštěvu jistě stojí aucklandský přístav. Kotví zde obrovské zaoceánské lodě a taky tisíce malých plachetnic. Pokud zde budete během února, tak vřele doporučuji Auckland Anniversary Regatta, což je každoročně pořádaný závod, kterého se účastní přes 600 jachet – náramná podívaná. V přístavu se nachází i zajímavé námořní muzeum a mnoho kaváren, hospůdek a rybích restaurací. Pokud hledáte trochu klidu, určitě zamiřte do parku The Domain, kde vám pramenitý rybníček s duhovými pstruhy a všudypřítomná zeleň dodá plno pozitivní energie. Odtud ještě krátká procházka na vyhaslou sopku Mount Eden, kde se pokocháte pohledem do kráteru i výhledem na město. Pokud budete mít štěstí, budou vás tu doprovázet pasoucí se ovečky.

Pokud se chystáte na Novém Zélandu strávit delší dobu, nejlepším způsobem transportu je vypůjčení automobilu. V Aucklandu je mnoho půjčoven a ty největší z nich nabízejí vynikající služby, velký výběr automobilů a rozumné ceny. Doporučuji si auto zarezervovat ještě z domova, kde vyplníte přes internet veškeré údaje. V půjčovně se pak jen prokážete cestovním pasem, podepíšete předání a dostanete klíčky od vozu. Vše nezabralo ani deset minut. První kontakt s volantem napravo byl velmi „zajímavý“, ale vzhledem k tomu, že je všechno přesně obráceně, zvyká se na to celkem rychle a po pár kilometrech mi to už ani nepřijde. Jen místo odbočování neustále zapínám stěrače. Nemusíte se toho tedy vůbec obávat.